Obecní stránky Písek

Obec Písek

Napište námMapa webuRSS feed

Historie

Obec Písek se nachází v oblasti nejvýchodnějšího výběžku území Moravskoslezského kraje. Centrum obce leží v nadmořské výšce 410 metrů v Jablunkovské brázdě na pravém břehu řeky Olše. Ze severu zasahuje na území obce masiv Slezských Beskyd s nadmořskou výškou kolem 900 metrů, po jehož hřebeni se táhne státní hranice s Polskem. Zde se nacházejí i nejvýše položená místa katastru obce. Jižní hranici obce tvoří rovněž horský masiv. Je jím Jablunkovské mezihoří s dominantní vyhlídkovou horou Gírovou vysokou 840 metrů. Na východě Písek sousedí s obcí Bukovec, nejvýchodnější lokalitou celé České republiky. Západně od obce leží spádové město celého regionu Jablunkov.

1800 obyvatel obce Písek tvoří nejen Češi, ale i významná národnostní menšina Poláků. Obec má více než 19 hektarů zastavěných ploch s největší hustotou obyvatel v jejím centru a dále pak podél řeky Olše, kde vede i regionálně významná komunikace spojující Jablunkovsko s polskou oblastí kolem Istebne. Část obyvatel obce žije rovněž v malebných pohorských usedlostech a samotách.

Obec má rozlohu 1545 hektarů, z toho nejrozsáhlejším druhem pozemku jsou lesy, které zabírají až 56 % uvedené plochy. 37 % rozlohy připadá na zemědělskou půdu, ale pouze její jedna pětina je orná a zbytek tvoří louky využívané především jako pastviny.

Historie obce je od počátku spjata s těšínským knížectvím a souběžným kulturním vlivem českého a polského, ale i uherského historického státu. Samotné knížectví bylo ovládáno jednou z větví polského panovnického rodu Piastovců. Těšínská knížata byla přirozeně spjata s polským kulturním děním. Mnohdy ovšem vysloveně uznala suverenitu českých králů, jako například těšínský Piastovec kníže Měšek uznával suverenitu českého krále Václava II. nebo kníže Kazimír I. přísahal věrnost Janu Lucemburskému, a potvrzoval tak lenní vztah svého knížectví ke koruně české a spadal pod její vliv. Roku 1653 po smrti posledního piastovského panovníka připadá těšínské knížectví jako odumřelé léno Habsburkům. Stopy po jejich panování se dochovaly v obci až dodnes. Na polesí stojí například stylová roubená lovecká chata, kterou si dali Habsburkové postavit poblíž lokality Bahenec. Na dnešní stanoviště byla z hlubokých hvozdů jedlo-bukového lesa přemístěna teprve před nedávnem. Jméno markýze Gera zase připomíná blízká hora Gírová. Uherský stát ovlivnil život měst a vesnic peněžním i výměnným obchodem. Horské oblasti knížectví zasáhla a značně ovlivnila Valašská kolonizace, přicházející do Těšínského Slezska právě z Uher. Tento trojí česko-polsko-slovenský kulturní vliv je rozhodující v životě občanů obce i dnes.

Významným činitelem ve vývoji obce byla i jeho poloha v okrajové části Slezska poblíž hranic dalších historických zemí, a to Uherska, Moravy a sousedního Polska. Tyto země udržovaly čilé obchodní kontakty. Byly rovněž propojeny potřebnými cestami. Především obchodní stezka, vedoucí z nedalekých Uher přes Jablunkovský průsmyk dále k Baltu nebo do Vratislavi či Haliče, měla klíčový význam při kolonizaci Jablunkovska a vzniku četných okolních obcí, mezi něž patřil i Písek.

Nejstarší dochovaný písemný doklad o Písku je z roku 1466, který zmiňuje skutečnost, potvrzenou těšínským knížetem Václavem Adamem, že písecký fojt Matěj Grazycz prodal fojtství do dědičného vlastnictví jistému Janczovi. Hodnost fojta byla společenskou funkcí. Fojt byl představitelem usedlíků v dané oblasti a zodpovídal se přímo těšínskému knížeti, kterému také odváděl daně. Z řečeného vyplývá, že obec již v době zápisu převodu majetku existovala a vznikla před výše uvedeným datem.

Historie školství v Písku je na tak malou obec velmi pestrá a zajímavá. O založení „své“ školy se totiž snažilo hned několik skupin občanů. Jejich snaha o vyučování svých dětí začínala většinou velmi prostě v soukromých staveních, kde se děti scházely, aby se naučily alespoň číst, psát a počítat. V centru obce se dnes nacházejí hned tři školní budovy. Nejstarší z nich je polská škola, která byla založena již v roce 1874. Od roku 1997 podléhala ředitelství polské školy v Bukovci. Historie českého školství je spjata s rokem 1923, kdy byl proveden první zápis žáků. Zpočátku se učilo v soukromém stavení u Koždoňů s popisným číslem 23. Budova české školy byla otevřena 4. září 1927. Třetí skupinou občanů, která usilovala o vlastní školu, byli horalé obývající horské samoty Bahenec a Bystré. Jejich děti totiž nemohly pro značnou odlehlost místa pravidelně navštěvovat některou z již existujících škol, a tak se jejich rodiče rozhodli postavit na vlastní náklady a na svých pozemcích místní školu. Iniciátorem stavby byl Jan Byrtus z osady Bystré, který učil okolní děti ve svém soukromém domě č.p.127 číst a psát. Své dílo dovršili 12. září roku 1873, kdy byla otevřena jedna třída. Byt učitele, který byl součástí školy, teprve čekal na své dokončení. Dodnes tato velice malebná roubená stavba se zvoničkou připomíná svým návštěvníkům úsilí zdejších obyvatel i dávnou historii. Je zároveň důstojným reprezentantem nejstarší školní budovy na území obce. Svému původnímu účelu bohužel přestala sloužit v roce 1974, kdy došlo ke zrušení málotřídních škol. Život obce se ale nezastavil, našel si jen jiné cesty. O tom svědčí i fakt, že 28.6.2002 došlo k „poklepání“ základního kamene nové přístavby české školy. Dne 1. září roku 2004 byla budova slavnostně otevřena. Nyní ji navštěvuje celkem 260 žáků a je plánována její další přístavba. Pro obec je to velmi povzbudivá událost i proto, že současným trendem v mnoha oblastech republiky je postupné rušení desítek škol z důvodů nedostatku žáků.

Tradičním způsobem obživy obyvatel bylo zemědělství. Šlo především o pastevectví, chov dobytka a pěstování brambor jako základní plodiny. V zimním období, kdy zemědělské práce ustaly, se lidé věnovali ručnímu zpracovávání vlny, lnu a výrobě oblečení pro vlastní potřebu. Některé domácnosti vlastnily tkalcovský stav, a věnovaly se tudíž tkaní plátna. Výrobky, které sami nespotřebovali, mohli prodat na pravidelných trzích v nedalekém Jablunkově. Lidé si mohli přivydělat také prací v okolních lesích. Zejména gazdové se svými potahy často odjížděli do lesa stahovat klády vytěžených stromů. Tradičním řemeslem v obci, spjatým se starým mlýnem a zmiňovaném již v urbáři z roku 1692, bylo mlynářství. Nová pracovní příležitost se obyvatelům Písku i celého širokého okolí naskytla poté, co byly roku 1839 založeny železárny v Třinci. Podnik se rychle rozrůstal a mohl zaměstnávat stále více dělníků. Tradiční způsob obživy se tak pro mnohé dělníky stal už jen doplňkovou činností.

Současná obec skýtá svým obyvatelům i návštěvníkům řadu služeb. Písek nabízí standardní občanskou vybavenost: síť maloobchodů s potravinami a smíšeným zbožím, poštu, butiky s oděvy, řadu pohostinství, kadeřnictví, prodej květin a keramiky, železářství a podobně. V obci pracuje i soukromá pekárna a své výrobky distribuuje do místních i okolních prodejen.

V obci je po celou sezónu čilý turistický ruch. Okolní hory totiž skýtají svým návštěvníkům mnoho míst k odpočinku, aktivní rekreaci, sportu i zábavě. Vnímavým návštěvníkům odhalí i mnohá krásná a romantická zákoutí. Nejvýznamnějšími centry rekreace jsou střediska Bahenec a Polanka. Chata Bahenec leží v nadmořské výšce 770 metrů a nabízí komplexní rekreační vybavení jako restauraci, bazén, tenisové kurty, minigolf a v zimě také upravovanou sjezdovku s lyžařským vlekem. Atraktivitu místa zvyšuje krásný výhled na Moravskoslezské Beskydy, Malou Fatru a při velmi dobré viditelnosti i na Západní Tatry. Středisko Polanka nabízí spolu s tradičními i mnohé nadstandardní služby jako například vyhřívaný venkovní bazén, bowling a tři lyžařské vleky. Má rovněž několik dobře upravovaných tenisových kurtů, zasazených do svahu kopce v těsné blízkosti lesa. Všechny rekreační objekty jsou propojeny značenými pěšími i cyklistickými stezkami euroregionu Těšínské Slezsko.

Významnou lokalitou obce je přírodní rezervace Plenisko, jejíž území bylo chráněno již od roku 1922 a za rezervaci vyhlášeno 4.7.1956. Jedná se o pozůstatek jedlobukového karpatského pralesa, typického pro tuto oblast. V roce 1998 byla rezervace rozšířena z původních 16,25 na 24,32 hektarů s padesátimetrovým ochranným pásmem. Rezervace je významným biotopem lesní fauny a chráněné nebo vzácnější lesní flóry (např. hořce tolitovitého, žebrovice různolisté, pižmovky mošusové nebo kyčelnice žláznaté). Četné jsou velmi staré jedle, buky, javor klen a smrky. Pramení zde hraniční potok Bystrý. Rezervace slouží k lesnickému výzkumu, ale je po značených naučných stezkách přístupná i veřejnosti.

Koncem osmdesátých let byl v obci pomoci vrtu objeven zdroj termální vody s vysokým obsahem soli. Jeho případné lázeňské využití dává obci dobrou perspektivu dalšího rozvoje.

Svou polohou, vybaveností a přírodními podmínkami má obec všechny předpoklady stát se oblíbeným a vyhledávaným střediskem.

Ing. Mgr. Josef Byrtus
kronikář obce Písek

Občan Písku přežil úder bleskem

21. října 2008, 17.08 - Člověka, o kterém se níže dočtete, zná jistě většina obyvatel naší obce. Před nedávnem mu bylo v obecním zpravodaji věnováno poděkování jako nálezci peněženky s dvaceti čtyřmi tisíci korunami, které po pátrání na základě účtů z peněženky, poctivě vrátil jejich majiteli. Jedná se o pana Aloise Waclawka, který bydlí v Písku v rodinném domku č.p. 171 poblíž „Turkovského“ mostu. ...

Otevřít článek Poslat článek Diskuse (0) Autor: ing. Jindřich Burdek Přečteno: 3600x

 

 

Zvoník – aneb jak se dříve zvonívalo

5. října 2008, 21.09 - Zvonař je tvůrcem zvonů, zvoník je ten, který na zvon (nebo zvony) zvoní. Život obou je se zvony bytostně spjat. Ale je tu přece jen rozdíl. Zatímco ten první pracuje s každým zvonem „jen“ několik dnů a pak jej musí „opustit“, zvoník zůstává svým zvonům „věrný“ po celý svůj život. ...

Otevřít článek Poslat článek Diskuse (0) Autor: ing. Jindřich Burdek Přečteno: 3910x

 

 

PÍSECKÝ KOVÁŘ /použito v kronice - rok 1996/

5. října 2008, 21.04 - Každé město, vesnice, či usedlost má své rázovité postavy. Právě ony vtiskují danému místu to, čemu se říká „génius loci“a co můžeme přeneseně přeložit jako „atmosféra určitého místa“. I naše obec má takové osobnosti a já bych vás rád s jednou z nich seznámil. ...

Otevřít článek Poslat článek Diskuse (0) Autor: ing. Jindřich Burdek Přečteno: 3982x

 

 

Stará písecká pila a mlýn

5. října 2008, 20.52

     Několik desítek let před druhou světovou válkou sloužil obyvatelům obce Písek starý vodní mlýn s pilou. Pokud někdy půjdete od Obecního úřadu v Písku k řece Olši, po několika desítkách metrů si můžete po levé straně všimnout strouhy s rozšířeným korytem, jejíž stěny jsou vyloženy kamením. Zde stával starý písecký vodní mlýn a pila. O jejich historii mi vyprávěla paní Zuzanna Klusová vdova po panu Janu Klusovi, která dodneška obývá dům, kde mlýn s pilou stával.
     Stavení má číslo popisné 53 a za to, že dnes ještě stojí, vděčíme výše zmíněným manželům. Původní dřevěná chalupa byla na tomto místě, podle zápisů v rodinné kronice, vybudována v roce 1906. Od tohoto roku se také s jistotou datuje existence pily i mlýnu. 
     Technické vybavení bylo následující. Pila měla dva katry, jeden mohl řezat dřevo o větším průměru a ten druhý zpracovával menší klády. Mlýn měl poměrně velký mlýnský kámen, ale při mletí mouky nebylo potřeba takového množství vody jako při řezání, a tak se voda ze strouhy odkláněla do dřevěného koryta s mnohem menším průtokem. Katry stávaly na ploše dnešní verandy domku paní Klusové, ale mlýn byl situován v prostoru dnešní kuchyně. Všechna tři zařízení, tedy dva katry i mlýn, byla poháněna dřevěným vodním kolem.
   Mlýn i pila sloužily svému účelu až do druhé světové války. A tak, jak válka ukončila mnohé lidské životy a zničila spoustu cenných hodnot, byla příčinou konce i píseckého mlýnu. Naposledy se v mlýnu mlela mouka ještě na počátku války. Pak již dřevěné kolo náhonu přestalo klapat, mlýn osiřel, zuby na pile začaly rezivět a stavení nezadržitelně chátralo. Málem by došlo k jeho demolici, ale jak už jsem zmínil, manžele Klusovi se rozhodli stavení rekonstruovat a znovu obydlet. S novými obyvateli se začala psát i nová historie místa. Domek byl přestavěn do současné podoby v letech 1969 až 1970. Katry byly demontovány, mlýn zrušen a masivní kolo náhonu z tvrdého dřeva odstraněno. Velký podkladní mlýnský kámen byl rozbit na čtyři díly a použit do nárožních základů. Jeden katr majitelé prodali do Jednotného zemědělského družstva v Hrádku. Druhý odváželi někam do Bukovce, ale cíle své cesty nedosáhl, protože spadl z vozu a rozbil se. Skončit tak zřejmě jako šrot v blízkých Třineckých železárnách.
     Ze starého mlýna se ale dochoval kulatý mlýnský kámen, který dodnes stojí jako svědek dávné minulosti na zahradě domku paní Klusové. Má úctyhodné rozměry, jeho průměr je 80 centimetrů, tloušťka 30 centimetrů a průměr vnitřního otvoru je 20 centimetrů. Kámen určitě stojí za shlédnutí. Dávnou historii stavení také připomíná stará truhla z roku 1857, která ještě pamatuje „staré časy“ a nachází se ve stavení.
     Dobová fotografie z rodinného alba paní Klusové zachycuje velké litinové ozubené kolo, u kterého se dali vyfotit rodinní příslušníci. Z fotografie je patrné, jak ozubené litinové kolo rozvodu přesahuje výšku dospělých osob. Jeho průměr byl velmi pravděpodobně kolem dvou metrů.
          Současný dochovaný náhon čerpá vodu ze vzdálenějšího Byrtusovského potoka a odtok ústí do blízkého Viatrovického potoka. Původní starý mlýn měl ale náhon z řeky Olše a začínal nad starým splavem, který se nedochoval. Stopa po tomto náhonu je v terénu doposud znatelná. Paní Klusová dodnes vzpomíná, jak se jako mladí v rozšířeném náhonu poblíž domu koupali. Strouhou teklo „mnoho vody“ a „bylo zde spoustu raků“. Dnešní stav strouhy s minimem průtokové vody, tyto časy jen stěží připomene.    
     V roce 1906 byli majiteli mlýnu Chraścinovi -  prarodiče paní Klusové. Po nich mlýn převzal Paveł Klus a následně manželé Klusovi, které jsme představili v úvodu. Paměť rodiny ale sahá ještě před pana Chraścinu k panu Zmudovi, který byl prvním manželem paní Marie (později Chraścinové). Před nimi byl údajně majitelem starého stavení nějaký Žid, jehož jméno se nepodařilo doložit.
     Jedna skutečnost skýtá naději v pátrání po dávné minulosti píseckého mlýnu. Dochovaly se totiž ručně psané kupní a převodní smlouvy z let 1885, 1878, 1875, 1870,1837 a dokonce z roku 1776. Jejich rozluštění a případný překlad nebude, jak jsem zjistil, zcela snadné, ale jistě by přispěly k odhalení zajímavé minulosti naší obce.
     Velmi potěšující je rovněž záměr současného majitele nemovitosti, obnovit v budoucnu dřevěné mlýnské kolo. Tato výborná myšlenka by se měla zcela jistě podpořit a dle mého mínění v prvním kroku zpracovat do projektu, na jehož realizaci by se mohla z části podílet třeba i obec Písek. Obec by tak získala další působivé „staronové“ zákoutí, které by se mohlo stát nejen cílem procházek místních obyvatel, ale i přijíždějících turistů.  


Ing. Mgr. Josef Byrtus
kronikář obce
 

Otevřít článek Poslat článek Diskuse (4) Autor: ing. Jindřich Burdek Přečteno: 5441x

 

 

Pátek 26.05.

Počasí

23 °C

7 °C

Sobota 27.05.

Počasí

25 °C

7 °C

 

Hledání

Aktuality z obce

26.05.2017

Nařízení Státní veterinární správy

25.05.2017

Zatoulaný pes

24.05.2017

Odpoledne s dobrovolnými hasiči

24.05.2017

Závěrečný účet obce Písek za rok 2016

15.05.2017

Rozpočtové opatření č. 1

 

Kalendář akcí

Po

Út

St

Čt

So

Ne

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

 

 

 

 

<<     Květen 2017     >>

Červeně označené datum značí akci.

 

Anketa

Uvítali byste častější vydávání zpravodaje?

 

Ano

 

 

 

 

 

Ne

 

 

 

 

 

Nečtu ho.

 

 

 

 

Celkem hlasů: 3261

 

 

 

© Obec Písek

Tvorba www - Web & Media a.s.

Nahoru Nahoru